Proč se na Japonsko neorganizují sbírky?

Také jste si všimli, že v televizi neběhají titulky s DMS sbírkami a čísly kont? Proč si myslíme, že Japonci, ti opravu postižení rybáři, finanční pomoc nepotřebují? A proč místo toho média rozpoutávají jadernou hysterii?

internet

Chtěl jsem o japonském zemětřesení napsat čistě z mediálního hlediska, ale ta hysterie nebere konce, už se promítá i do mého osobního života: Dnes ráno jsem měl pocit, že jsem uprostřed 6 stupňů Richterovy škály. Probudily mne otřesy, potom netekla voda a nešel proud. To vše na Praze 2, v 7:15 našeho času. Šlo samozřejmě o hloupou shodu jedné opravy a dvou poruch, ale moje nervy už taky pracují. A navíc mi chybí charita! Kde je?

Mediální hysterie je příšerná. Co kdyby třeba explodoval Temelín?, ptají se Lidovky. Blesk už rovnou nepokrytě lže a straší, že se vše vymklo kontrole. Do toho ještě bude potravinářská inspekce kontrolovat jídlo, které se přivezlo do ČR v roce 2010, jestli náhodou nesvítí. Těch pár Čechů, kteří v blackouty zmítaném Japonsku dostali e-mail od ministerstva obrany, že pro ně letí vládní speciál, ještě pro jistotu projeli měřením radiace.

Na druhou stranu se objevují informace o tom, jak to vidí lidé, kteří v Japonsku nyní jsou. Asi opačný extrém, který bude zase dál od pravdy na svém blogu přinesl František Fuka: Jsem v Japonsku a je mi fajn. Úplně takovou idylu bych v zemi, která se rozhodla zničit čtyři jaderné elektrárny, zase neviděl, protože problémy jsou tam určitě obrovské.

Ale na druhou stranu jsem viděl stránku, která ukazuje, že v Japonsku se za poslední týden odehrálo přes 500 relativně silných zemětřesení. Přes 500! V této části se země prostě třese pořád.

http://www.japanquakemap.com/

Ovšem to, co mne zaráží úplně nejvíc, je naprostá absence charity. Všimli jste si toho, že ani v jedné televizi se ještě neobjevila dárcovská SMS? Že se nikde nevybírají peníze a jediným počinem byla zatím výzva Lady GaGa, aby lidi kupovali jakési náramky na podporu Japonska?

Já chci peníze do Japonska poslat. Proto zítřkem počínaje, budu v jistém baru, který nejmenuji kvůli etickému kodexu, nabízet panáka pravé saké za 100,- Kč. Všechny peníze půjdou do speciální kasičky a na konci března vybereme projekt, kterému peníze předáme. Zabijeme tak 2 mouchy jednou ranou: budeme kupovat japonské zboží, což tato ekonomika nyní potřebuje, a vybereme doufám alespoň 20 tisíc Kč na charitu nenásilným, dobrovolným způsobem.

Článek rovnež vyšel zde.

JCH